Mlsoun - Ian McEwan

Serena Fromeová je mladá pohledná dcera anglikánského biskupa a v posledním ročníku na univerzitě v Cambridge prožije krátký románek se starším mužem. Z intenzivního, ale neperspektivního vztahu jí zbude překvapivý výsledek: Na milencovu přímluvu nastoupí po studiích do zaměstnání v literárním oddělení britské tajné služby MI5.
Píše se rok 1972 a po poslední světové krizi v okupovaném Československu přechází studená válka do své závěrečné křečovité fáze. Británie čelí hospodářskému propadu, masovým nepokojům a hrozbám teroristických útoků. Urputně se však nadále bojuje na všech frontách, dokonce i na té kulturní. Tajné služby jsou ochotné distribuovat pod zástěrkou nejrůznějších kulturních nadací nemalé prostředky na podporu perspektivních umělců, kteří – třeba i z vlastního přesvědčení – budou propagovat „správné názory“. Serena, od dětství vášnivá čtenářka, se tak zamiluje napřed do povídek mladého učitele z provinční univerzity a posléze i do muže samého. V rámci operace Mlsoun a pod krytím jednoho z nadačních fondů umožní slibnému autorovi opustit zaměstnání, aby se mohl plně věnovat psaní. Zpočátku je upřímně rozhodnutá, že se své lásce musí co nejdříve svěřit, ale přiznání neustále oddaluje. S postupujícím časem je něco takového pochopitelně čím dál těžší, takže sledujeme marný Serenin zápas o udržení svého krytí i o svou lásku. Napětí, zda nakonec přece jen poruší první pravidlo špionáže – tedy nevěřit vůbec nikomu –, se tak záhy dostává na druhou kolej a do popředí vystupuje složitá vztahová hra jednotlivých postav.
Kdyby vám někdo doporučil špionážní thriller o literatuře a se šťastným koncem, asi byste ke knize přistupovali s pochopitelnou nedůvěrou. Ian McEwan ve svém novém románu zvládá tohle zadání nejen s obvyklou bravurou, ale zároveň s hlubokým vcítěním do svých hrdinů.